Pár řádků před odletem

Právě sedím v pokoji a odpocítávám hodiny do mého odletu do Kanady. A řeknu Vám, jsou to teda neskutečně zváštní pocity. Ráda bych své výkyvy nálad přisoudila mé blížící se menstruaci, ale tentokrát bude spouštěčem asi ten velký krok, který mě již brzy čeká. Ale ještě než dojedu a budu Vás spamovat neuvěřitelně krásnou kanadskou přírodou, tak Vám přiblížím mylníky, které mě poslední měsíc potkaly.

Poslední den v práci

Jóóóó tak Katy si myslela, že bude za hrdinku a nepustí ani jednu slanou kapičku z očí. Opak je pravdou. Bylo mi líto, že opouštím tak skvělé kolegy, kteří mi vždy v pravý čas ukázali, že práce je jenom práce a důležité je se z toho nepos… Další věc, která mě bude chybět je můj šedivý kamarád na čtyřech kolech, s kterým jsme si od první chvíle padly do oka. Každopádně, co mi už chybět opravdu nebude, je fakt, že opouštím práci v korporátu, kde jsem pár let zahřívala teplé místečko. Věřte nebo ne, já se tak těším, až budu chodit do práce i z práce s čistou hlavou. Je pravda, že teď mám menší obavy, co za práci si najdu. Ale „golden czech hande“ snad musí za oceánem každý ocenit.

Stěhování

Dalším zlomovým okamžikem pro mě byl den, kdy jsem opouštěla náš byteček na Přípotoční. Za ty léta jsem si k němu vypěstovala tak osobitý vztah, že kdejaký pár by mohl závidět. Něco končí a něco začíná. Stěhuji se do kanadského města Banff, kde už na mě čeká jeden krásný byt a já se nemohu dočkat, až poprvé v životě budu bydlet sama. Ačkoli společné večery, strávené se sklenkou vína při západu slunce s nejlepší „spolubydlou“, mi budou vždycky chybět.

“ Ovšem aby mohlo být vítaní, musí být napřed loučení“

Inspirovala jsem se hláškou z mého oblíbeném českém filmu a uspořádala rozlučkový mejdan. A musím říct, ze to byl naprostý „nadtopíček“. Sešla se parta skvělých a pohodových lidí s neutuchajícím humorem a pěveckým nadáním. V řadách mých kamarádů jsme našli adepty, kteří Goťákovi a Lucce těžce šlapají na paty. Někteří se úspěšně snažili prodat svůj tanec a jiní zkoušeli prodat vlastně skoro všechno, třeba i náš barák. Popravdě, už se těším na welcome partošku.

Teď mě čeká to nejtěžší. Rozloučení s rodinou, přítelem a nástup do letadla s cedulkou – cesta za poznáním lepšího já a nekonečným dobrodružstvím.

No co k tomu dodat. Všechny tyto situace pro mě byly a budou nějakým způsobem zlomový/zásadní. Rok 2019 je prý rok změn a u mě to tedy platí dvojnásob. Je toho tolik, že to nestíhám vůbec vnímat a nějak zpracovávat. Až se konečně zastavím a uvědomím si, co se to vlastně děje, už určitě nebudu ležet v mé posteli s nohama nahoře a upocená až na pr..stech u nohy.

Tohle je můj poslední příspěvek z českého území. Tak se těšte na ten kanadský, snad už bude trochu více pozitivní. Protože moje já mi říká, že mě čeká něco neuvěřitelného.

Vaše KATY